Abychom dostali prozatím i neúplnou odpověď, vezměme si
televizní vysílání, které se nepochybně stalo médiem
nejsilnějším, médiem jež určuje způsob myšlení i
chování nejen Američanů, ale i lidí na celém světě.
Nepočítáme-li jisté specializované kabelové systémy
orientující se na zprávy, ve skutečnosti všechny národně
i mezinárodně vysílaná televizní zpravodajství ve
Spojených Státech shromažďují, filmují, vydávají a
vysílají pouze tři společnosti: American Broadcasting
Companies (ABC), Columbia Broadcasting System (CBS) a
National Broadcasting Company (NBC). Většina televizních
zábavných programů, které Američané sledují, je vysílána
těmito vysílacími společnostmi. Každá z těchto společností
je už dlouhou dobu (od 32 do 55 let) pod absolutní
kontrolou jediného muže, který si na všechny úrovně
zaměstnanců dosazuje lidi dle svého vlastního výběru
tak, aby se všechno dělo jedině a pouze s jeho dohledem a
podle jeho přání. Ve všech případech je tento člověk
žid.
Do roku 1985, kdy se ABC spojila s Capital Cities
Communications, newyorským společenstvím médií, byl předsedou
rady ředitelů a vrchním výkonným úředníkem – CEO této
společnosti Leonard Harry Goldens – žid. Stál v čele
společnosti od té doby, co se stal presidentem předcházející
společnosti, American Broadcasting – Paramount Theatres,
což bylo v roce 1953 (Společnost v roce 1965 změnila jméno
na American Broadcasting Companies). V rozhovoru otištěném
1.dubna 1985 v Newsweeku se Goldenson chlubí: „Tuto společnost
(ABC) jsem vybudoval z ničeho.“
Podle dohody o spojení z roku 1985 se Goldenson stal předsedou
výkonné rady nové společnosti – Capital Cities / ABC.
Přestože předsedou CEO společnosti Capital Cities je nyní
Thomas Murphy (nežidovského původu), nepokusil se
nahradit lidi dosazené do ABC Goldensonem a společnost si
dodnes udržuje svůj židovský charakter.
CBS byla více než půl století pod vládou Wiliama S.
Paleyho. Paley, syn židovských přistěhovalců z Ruska,
opustil rodinný podnik, obchodování s doutníky, už v
roce 1928, kdy mu bylo 27 let, aby za 50 000 dolarů koupil
společnost United Independent Broadcasters. Přejmenoval ji
na Columbia Broadcasting System a stal se jejím
presidentem. V roce 1946 se stal předsedou výkonné rady a
tuto pozici si udržel až do svého částečného odchodu
do důchodu v roce 1983.
Když v roce 1985 nezávislý reportér nežidovského původu
Ted Tiner učinil nabídku na koupi CBS, v zasedacích síních
správních rad všech médií vypukla panika. Turner si nadělal
jmění reklamami a potom vytvořil úspěšnou společnost
CNN vysílající přes kabelovou televizi. Ačkoli Turner v
CNN umístil mnoho židů na klíčové pozice a nikdy se veřejně
nevyslovil proti židovským zájmům, je to muž se silným
egem a velká osobnost. Byl označen Paleym a ostatními židy
v CBS jako nekontrolovatelný: neřízená střela, která
se v budoucnu může obrátit proti nim. A co víc, židovský
novinář Daniel Schorr, který pro Turnera pracoval, veřejně
prohlásil, že jeho bývalý šéf nemá rád židy.
Aby zabránili Turnerovi koupit CBS, šéfové společnosti
pozvali židovského miliardáře, divadelního, hotelového,
pojišťovacího a cigaretového magnáta Laurence Tische,
aby zahájil „přátelské“ převzetí společností, a
tak je od roku 1986 Tisch předsedou a CEO společnosti CBS
a odstraňuje zde jakýkoliv náznak nežidovského vlivu.
NBC byla původně součástí Radio Corporation of America
(RCA), která byla po čtyřicet let (počínaje rokem 1930)
řízena Davidem Sarnoffem, dalším židovským přistěhovalcem
z Ruska. Když Sarnoff v roce 1970 zemřel, vedení po něm
převzal jeho syn Robert. V roce 1986 se General Elektric
Co. spojila s RCA, a tak je nyní NBC celá součástí
General Elektric.
Vedení General Elektric se doposud nepokusilo změnit židovský
„profil“ NBC ani nahradit židy sedící na klíčových
pozicích. A co víc, na důležitá místa byli dosazeni
další židovští pracovníci, například Steve Friedman
najatý v květnu 1990 jako výkonný producent Nočních
zpráv NBC, jehož v lednu 1993 nahradil Jeff Zuker.
Zábavní průmysl
Neobyčejná koncentrace židů v televizním průmyslu určitě
objasňuje mnoho z předpojatosti televizních zpráv. Stejně
důležitá jako řízení televizních zpráv je také
televizní zábava, která je pro ovlivňování způsobu myšlení
strategicky důležitější. Desítky miliónů lidí, zvláště
mladší generace, se na zprávy vůbec nedívá – mají
naladěny zábavné programy. A právě na pole zábavy se
židé zaměřili nejdůkladněji.
Muž stojící v čele oddělení zábavy v CBS se jmenuje
Jeff Sagansky. V ABC je zábavní oddělení řízeno dvěma
muži – Ted Harbert řídí obchodní část oddělení a
Stuart Bloomberg je v čele programové části. V roce 1980
se stal presidentem NBC Enterteiment Brandon Tartikoff, na
tomto místě byl po deset let – dokud ho v roce 1990
nepovýšili na předsedu představenstva. Když v roce 1991
opustil NBC, aby usedl na předsednickou židli v Paramount
Pictures, novým presidentem se stal Maren Littlefield.
Sagansky, Bloomberg a Littlefield vybírají programy, které
jejich společnosti mohou vysílat: hry, rozhovory, situační
komedie, historická „dokumentární dramata“, rodinné
seriály, dobrodružné seriály, speciální pořady. Říkají
výrobcům, co chtějí vidět v programech. Vetují všechno,
co se jim nehodí a nezamlouvá. Určují, jakým směrem
bude program zaměřen. Rozhodují, která propagandistická
témata nacpou do vysílání: sňatky příslušníků různých
ras, homosexualitu, feminismus, kontrolu střelných zbraní,
opětovná předvedení holocaustu, nebezpečí „bílého
extremismu.“
Pouze jeden ze 36 občanů USA (2,8 %) je žid. Ale skoro všichni,
kteří utvářejí koncept reality mladých lidí nejen v
USA, představu o dobru a zlu, o vhodném a nevhodném chování,
jsou židé. Přesněji řečeno, Sagansky a Bloomberg jsou
židé, stejně tak Tartikoff. Littlefield je jediná osoba
nežidovského původu ve vedení televizních společností,
která má vliv na utváření zábavných programů za
poslední léta.
Toto židovské řízení amerického zábavního průmyslu
a jeho vliv na psychiku lidí jde ještě mnohem dál –
zahrnuje skoro všechno, co vychází z Hollywoodských
filmových studií. Časopis American Film z května 1990
vydal TOP 10 amerických zábavních společností a jejich
CEO a seřadil je podle velikosti (příjmy z roku 1989).
Byly to v sestupném pořadí tyto společnosti:
Time Warner Commnunications (Steven J.
Ross)
Walt Disney Co. (Michael D. Eisner)
NBC (Robert C. Wright)
Paramount Communications (Martin S. Davis)
CBS (Laurence A. Tisch)
20th Centaury Fox Film Corp. (Barry Diller)
Columbia Pictures Enterteiment (Victor A. Kaufman)
Viacom Inc. (Sumner Redstone)
Capital Cities – ABC (Thomas S. Murphy)
MCA Inc. (Lew Wasserman)
Z těchto desíti společností je v osmi CEO Žid (Ross,
Eisner, Davis, Tisch, Diller, Kaufman, Redstone a Wasserman).
Jen dvě společnosti mají v čele nežidovského muže –
NBC a Capital Cities – ABC, ale ta má žida v čele zábavního
oddělení. Od průzkumu v roce 1989 samozřejmě nastaly nějaké
personální změny. Když v říjnu 1989 japonská firma
SONY Corporation koupila Columbia Pictures, Victor Kaufman
byl nahrazen Peterem Guberem, také židem. Guberovým nadřízeným
je místopředseda SONY Michael P. Schulhof, který
zorganizoval zábavní společnost Matsuhita, rivala SONY,
ale Wasserman zůstal na svém místě. Je všeobecným
pravidlem, že Japonci jsou při svých koupích amerických
společností motivováni pouze ekonomickými zájmy, a tak
propagandu ponechávají židům. Ve většině případů
jsou židé zprostředkovateli těchto japonských výkupů
médií. Stejně jako Schulhof zařídil pro SONY koupi
Columbie, obchod Matsuhita – MCA byl věcí židovského
magnáta ve světě médií Michaela Ovitze a židovského
obchodníka a politika z Texasu Roberta Stausse, pozdějšího
vyslance George Bushe v Moskvě.
Steven J. Ross zemřel v prosinci 1992, a tak je nyní na
postu předsedy a CEO v Time Warner Gerald Levin, také žid.
Barry Diller opustil Fox v únoru 1992, Rupert Murdoch,
majitel News Corporations, rodičovské společnosti Foxu,
po několik měsíců Fox řídil, ale v prosinci 1992 byl
Peter Chernin, bývalý předseda zábavního oddělení
Foxu, povýšen na předsedu 20th Century Fox Films
Corporations. Chernin je také žid. Pod ním, jako
prezident zábavního oddělení Foxu, je od listopadu 1992
Sandy Grushow, také žid.
Sumner Redstone (narozen jako Muray Rothstein) získal v
roce 1989 větší důležitost – zároveň s tím, jak dvě
z podílnických společností Viacomu, MTV a Nickelodeon, získávaly
stále větší a větší pozornost mladých diváků.
Redstone, kterému patří 76 % Viacomu (asi tři miliardy
dolarů) je největším jednotlivých dodavatelem propagace
míšení ras k očím bílých teenagerů a mladších v
Americe i Evropě. MTV pumpuje svůj rasově smíšený rock
a rapová videa do 210 milionů domácností v 71 zemích a
má hlavní kulturní vliv na teenagery po celém světě.
Nickelodeon dosud sleduje největší část dětského
publika, od 4 do 11 let, v Americe, a kanál se začíná
roztahovat i do Evropy, větší část jeho pořadů není
zatím tak nehorázně blbých (což je obchodní známka
MTV), ale Redstone postupně pošťuchuje repertoár
prezentovaný dětským divákům směrem k úrovni MTV. Je
těžké uvěřit, že tak vysoký stupeň ovládání zábavního
průmyslu židy nastoupil bez předchozí domluvy a naprosto
záměrně.
Rozhlasové vysílání
„Velká trojka“ televizních společností – ABC, CBS,
NBC – má nejen prakticky skutečný monopol na komerční
televizní vysílání v USA, zaútočila také na rozhlasová
vysílání, zvláště pak v posledních letech.
Po mnoho let byl jejich jediným srovnatelným soupeřem
Mutual Broadcasting System (MBS) s 941 rozhlasovými
stanicemi (ovšem žádnými televizními) po celé zemi.
Byl veden Martinem Rubensteinem, židem. V roce 1985 se stal
CEO a předsedou MBS Norman J. Pattiz, také žid. O dva
roky později Pattiz přes svoji společnost Westwood One
Inc. koupil NBC Radio Network od General Elektric. Stanice
MBS a NBC udělaly z Pattize muže číslo dvě v národním
vysílání, za Capital Cities (ABC). Současný
vicepresident MBS pro vysílání zpráv Ron Nessen (bývalý
tiskový mluvčí Bílého domu za vlády Geralda Forda) je
také žid.
Noviny
Denně vycházející noviny jsou v Americe druhým nejvíc
ovlivňujícím médiem hned po televizi. Každý den je
prodáno (a předpokládejme tedy, že přečteno) 63 milionů
deníků. Tyto miliony jsou rozděleny mezi asi 1 640 různých
listů. Dalo by se očekávat, že tak vysoké číslo různých
novin vycházejících po celé Americe je bezpečnou zárukou
proti většinovému řízení a překrucování zpráv.
Bohužel tomu tak není. Mezi novinami je méně soupeřivosti,
méně nezávislosti a mnohem méně názorů většiny, než
by se dalo očekávat.
Pouze 412 (25 %) z 1 640 má náklad vyšší než 100 000 výtisků.
Jen pár jich je dostatečně velkých, aby si mohly udržovat
vlastní reportéry pro práci mimo „svá“ území,
zbytek je na nich závislý, a to co se týče všech národních
i mezinárodních zpráv.
V pouze 54 amerických městech vychází více než jeden
deník, a jejich případné soupeření je velmi často více
než formální, asi tak jako mezi ranním a odpoledním vydáním
novin jednoho majitele. Příkladem jsou ranní News a
odpolední Times v Huntsville (Alabama), ranní Post Herald
a odpolední News v Birminghamu (Alabama), ranní Register a
odpolední Press v Mobile (Alabama), ranní Union a odpolední
Republican ve Springfieldu (Massachusetts), ranní Post
Standart a odpolední Herald Journal (New York) – všechny
tyto listy patří bratrům Newshousovým, což je jasným důkazem
více než nedostatku soupeřivosti mezi americkými deníky.
Také to ilustruje nenasytnost, kterou židé ukazují všude,
kde mohou uplatnit svůj vliv na manipulování a názory
lidí. Newhousové vlastní 31 deníků včetně několika
velkých a důležitých jako třeba clevelandský Plain
Dealer, newarktský Star-Ledger a neworleanský Times-Picayune,
dále největší národní obchodně vydavatelský
konglomerát Random House se všemi jeho pobočkami, dále
společnost, pak ještě nedělní přílohu Parade s nákladem
asi 22 milionů výtisků každý týden, asi dva tucty
hlavních časopisů (např. New Yorker, Vogue Mademoiselle,
Glamour, Vanity Fair, Bridge´s, Gentleman´s Quarterly,
Self, House and Garden (a všechny časopisy, které patří
pod Conde Nast Group).
Toto židovské impérium bylo založeno Samuelem Newhousem,
ruským přistěhovalcem. Když v roce 1979 ve věku 84 let
zemřel, odkázal své společnosti (v odhadní ceně 1,3
miliardy dolarů) svým dvěma synům, Samuelovi a
Donaldovi. Spolu s mnoha dalšími přírůstky se hodnota
Advanced Publications vyšplhala na dnešních cca 8 miliard
dolarů.
Takové nenasytné požírání novin rodinou Newhousů bylo
z velké části umožněno skutečností, že noviny nejsou
podporovány svými čtenáři, ale reklamními partnery. Je
to příjem z reklam, nikoliv drobné sesbírané od čtenářů,
co zajišťuje vydavatelům plat a majitelům zisk.
Když se velké společnosti ve městě rozhodnou, že
budou, co se reklamy týče, ignorovat jedny noviny a ty
druhé upřednostňovat, zvýhodněné noviny samozřejmě
jen pokvetou, zatímco ty druhé budou pomalu umírat. Od začátku
tohoto století, kdy se židovská obchodní moc v Americe
stala dominantní ekonomickou silou, nastal náhlý růst počtu
amerických novin v židovských rukou doprovázený úbytkem
počtu soupeřících nežidovských novin – a to především
jako důsledek výběrové reklamní politiky židovských
spoluobchodníků. Navíc dokonce i ty noviny, které dosud
nejsou v židovských rukách, jsou tak silně závislé na
příjmu z reklam od židů, že i jejich reportáže a
komentáře jsou z velké míry podřízeny židovským
rozmarům. Stejně jako kdekoliv jinde i v novinařině platí
„čí chleba jíš, toho píseň zpívej“.
Troje židovské noviny
Potlačení soupeřivosti a rozvoj místních monopolů na
šíření zpráv a názorů charakterizují růst židovské
vlády nad americkými, ale nejen nad nimi, novinami. Výsledná
schopnost židů používat tisk jako nejsilnější nástroj
židovské politiky nemůže být ilustrován lépe než na
příkladu tří amerických nejprestižnějších a
nejvlivnějších listů: New York Times, Wall Street
Journal a Washington Post. Tyto tři listy, ovlivňující
americký finanční i politický kapitál, jsou novinami,
které určují trendy a vůdčí linie pro skoro všechny
ostatní noviny. To jsou ty, které rozhodují, co je zpráva
a co není, a to na národní i mezinárodní úrovni. Ony
tvoří zprávy, ostatní je prostě kopírují. A všechny
tyto troje noviny jsou v židovských rukou.
NEW YORK TIMES je neoficiální společenský, módní, zábavní,
politický a kulturní průvodce „národem“. Říká
americkým „měšťákům“, které knihy kupovat a na
které filmy jít, jaké názory momentálně „frčí“,
kteří politikové, vzdělavatelé, duchovní vůdci, umělci
a obchodníci jsou právě teď v kurzu. Po několik
desetiletí v minulém století to byly čistě americké
noviny.
New York Times založili v roce 1851 dva Američané, Henry
J. Raymond a George Jones. Po jejich smrti byly noviny roku
1896 odkoupeny z Jonesovy pozůstalosti bohatým židovským
vydavatelem Adolphem Ochsem. Jeho prapravnuk, Arhur Ochs
Suzberger jr., je momentálně vydavatelem a CEO N.Y.Times.
Výkonným editorem je Max Frankel a obchodním editorem
Joseph Lelyveld. Oba jsou židé. Rodině Suzebergerových
patří také (mimo N.Y.Times Co.) dalších 33 listů, včetně
Boston Globe (koupeno v červnu 1993 za 1,1 miliardy dolarů)
dále 12 časopisů (např. McCall´s a Family Circle s nákladem
více než 5 mil. výtisků), sedm televizních a rádiových
stanic, kabelový televizní systém a tři knižní
vydavatelství. New York Times News Service rozšiřuje
novinové příběhy, nejzajímavější články a
fotografie New York Times po drátě do dalších 506 novin,
tiskových agentur a časopisů.
Podobná národní důležitost je přikládána WASHINGTON
POSTu, který zavedením svých agentů do vládních
agentur ve Washingtonu získává ještě teplé informace
ze zasedání federální vlády. Washington Post stejně
jako New York Times má nežidovský původ. Byl založen
roku 1877 Stilsonem Hutchinsem, od něhož noviny roku 1905
koupil John R. McLean a později je zdědil Edward B. McLean.
V červnu 1933, v době krize, noviny dospěly k bankrotu a
koupil je Eugene Meyer, židovský finančník a bývalý
obchodní partner nechvalně proslulého Bernarda Baruche,
průmyslového magnáta Ameriky první světové války.
Washington Post nyní řídí Katherine Meyer Grahamová,
dcera Eugena Meyera. Je hlavním akcionářem a předsedkyní
představenstva Washington Post Co. V roce 1979 učinila svého
syna Donalda vydavatelem novin. Ten nyní zastává ve
Washington Post také funkce presidenta a CEO.
Washington Post Co. vlastní mnoho dalších holdingových
společností v oblasti novin, televize a časopisů (za povšimnutí
stojí druhý nejoblíbenější týdeník Newsweek).
WALL STREET JOURNAL, jehož se každý pracovní den prodá
2,1 milionů výtisků, je deník s největším nákladem.
Patří společnosti Dow Jones and Co., newyorské
korporaci, která vydává dalších 24 deníků, mezi jinými
také finanční bulvární týdeník Barron´s. Předsedou
a CEO společnosti je Peter R. Kann, žid. Kann zastává
také post předsedy a vydavatele Wall Street Journal.
Ostatní newyorské noviny nejsou v o mnoho lepších rukou
než New York Times a Wall Street Journal. V lednu 1993 byly
newyorské Daily News odkoupeny z pozůstalosti židovského
magnáta v oblasti médií Roberta Maxwella (narozen jako
Ludvík Hoch v Československu) židovským obchodníkem s
nemovitostmi Mortimerem B. Zuckermanem. Village Voice je v
osobním vlastnictví Leonarda Sterna, židovského miliardáře,
majitele Hartz Mountain, firmy dodávající potřeby pro
domácí zvířata. New York Post, trpící mnoha krutými
finančními problémy, si rok mezi sebou přehazovaly jako
horký brambor společnosti obzvláště odporných židovských
miliardářů – Peter Kalikow, Steven Hoffenberg, Abraham
Hirshfeld a australský novinový baron Rupert Murdoch.
Ostatní média
S ostatními médii je to prakticky stejné jako s televizí,
novinami a rádiem. Vezměte si třeba časopisy zabývající
se politikou. Ve Spojených Státech vycházejí jen tři,
které za něco stojí: Time, Newsweek, a U.S.News and World
Report.TIME s týdenním nákladem 4,1 miliónů výtisků, je vydáván
pobočkou Time Warner Commnunications, novým konglomerátem
ve světě médií, který vznikl roku 1989 spojením Time
Inc. s Warner Communications. CEO v Time Warner
Communications, jak již bylo řečeno, je žid Gerald Levin.
NEWSWEEK je vydáván společností Washington Post Co., jak
víme je pod vedením židovky Katherine Meyer Grahamové.
Jeho týdenní náklad je 3,2 miliónů výtisků.
U.S.NEWS AND WORLD REPORT s týdenním nákladem 2,3 miliónů
výtisků vlastí a vydává již zmíněný Mortimer B.
Zuckerman, který je šéfredaktorem magazínu. Zuckermanovi
patří i Atlantic Monthly a newyorské bulvární noviny
Daily News.
Nebo se podívejme na knihy – ve Spojených státech jsou
tisíce vydavatelů, a mezi těmito tisící není mnoho těch,
kteří nejsou vůbec, nebo jen minimálně ovlivňováni židy.
Někteří z nich se odvažují vydávat knihy neschválené
židovským establishmentem. Ale všichni tito vydavatelé
jsou malí a jejich knihy se jen velmi zřídka dostanou do
rukou té velké spoustě Američanů, kteří si kupují
knihy v drugstorech (něco jako smíšené zboží), nebo v
knihkupectvích, jejichž prodejny jsou po celých Státech.
Mezi obrovskými vydavatelskými konglomeráty je situace
kupodivu docela dobrá. Ze šesti největších knižních
vydavatelství podle Publishers Weekly patří židům jen tři.
Jsou to největší Simon and Schuster, a šestá Time
Warner Trade Group (včetně Warner Books a Little Brown).
Už jsme se zmínili o tom, že Random House vlastní rodina
Newhouseů a že Gerald Levin je CEO v Time Warner
Communications, jehož divizí je Time Warner Trade Group.
Simon and Schuster je pobočkou Paramount Communications (bývalé
Gulf and Wastern Inc.), jejímž předsedou a CEO je Marti
S. Davis, což také víme.
Další vydavatelství zvláštního významu je Western
Publishing. Přestože je až 13. největší v USA, je největším
vydavatelem dětských knih s více než 50% trhu. Předsedou
a CEO této společnosti je Richard Bernstein, žid.
To jsou fakta vypovídající o tom, kdo řídí americká a
potažmo i světová média. Každý, komu se chce strávit
pár hodin ve velké knihovně a prohlížet současné ročenky
rádiového a televizního průmyslu a nahlížet do tiráží
novin a časopisů nebo registrů korporací a jejich úředníků,
si může jejich pravdivost ověřit. Je to nezpochybnitelné,
a když takovou věc předložíte nějakému židovi,
obvykle použije vyhýbavé taktiky. Vítězoslavně vám
oznámí: „Ted Turner není žid“, jako kdyby se mluvilo
o něm. Jsou-li zatlačeni do rohu, okamžitě vytáhnou
antisemitismus. A je to hlavně strach z tohoto obvinění,
co nutí lidí znající fakta k mlčení.
Ale my tyto informace a důležité skutečnosti nesmíme držet
v tajnosti. Židovské řízení amerických masmédií je
nejdůležitější věcí v životě nejen pro Američany,
ale i v celém dnešním světě. Nic, ani mor, hlad,
ekonomický kolaps, dokonce ani jaderná válka není pro
budoucnost lidstva nebezpečnější. Tím, že necháváme
židy řídit naše zábavní a informační média, jim vkládáme
do rukou strategický vliv na náš politický systém a v
podstatě řízení vlády. Také jim dáváme možnost
ovlivňovat myšlení a duše našich dětí, jejichž
postoje a ideje jsou formovány více židovskými filmy a
televizí než rodiči, školou nebo čímkoliv jiným.
Židy řízená zábavní média nás už po léta přesvědčují,
že homosexualita je naprosto běžný a přijatelný způsob
života, že není nic špatného na tom, vezme-li si bílá
žena černého muže, že je nežádoucí a zpátečnické
mít národní cítění, že potrat je pouze umělé přerušení
(!?) těhotenství, že euthanasie je ulehčení odchodu z
tohoto světa nemocnému člověku atd. atd.
Naše odpovědnost
Musíme zabránit dalšímu rozšiřování tohoto jedu mezi
naše lidi a musíme zlomit moc těch, kteří tento jed šíří.
Bylo by velmi netolerantní, kdyby tak velká moc byla soustředěna
v rukou jakékoli cizinecké menšiny. Ale s židy, s jejich
tři tisíce let trvajícím ničením národů starověkým
Egyptem počínaje a Ruskem zatím konče, kteří mají
tuto obrovskou moc ve svých rukou, je to úplná sebevražda.
Samozřejmě skutečnost, že tolik bílých Američanů
dnes žije s jakýmsi pocitem viny a sebenenávisti a snaží
se svou vlastní rasu v podstatě zničit, je vina židovských
vlivů na světová média.
Když už jsme přijali skutečnost, že židé řídí média,
musíme teď bezpodmínečně udělat něco, co jejich nadvládu
zničí. Musíme se propracovat od ničeho až ke smetení této
nepřátelské síly, která své smrtící drápy zatíná
do našich lidí, do jejich myslí a duší pouští svůj
jed.
Nezničíme-li my je, zničí oni nás !
Začněme bojovat proti tomuto nevyhnutelnému konci !
Pozn. PSN:
Tento překlad pochází asi z roku 1996 a je dílem
Hnutí Národního Sjednocení. Takže údaje jsou poněkud
zastaralé. Aktuální zpracování této studie v
anglickém jazyce lze najít na stránkách: http://www.natall.com/who-rules-america
